1.Etiopie je jednou z nejzaostalejších a nejvíce zalidněnou zemí, kde navíc míra negramotnosti dosahuje téměř 60%. Vláda Etiopské federativní demokratické republiky (EFDR) přes svou intenzivní snahu nemá vzhledem k velmi omezeným prostředkům možnost účinně bojovat s negramotností ve všech regionech země.

2.Do školy může v Etiopii chodit pouze polovina všech místních dětí. A to i přesto, že se ve třídách během jednoho školního dne vystřídají i 2 či 3 „směny“ žáků. Nedostatečná kapacita základního školství je v Etiopii, zvláště v „Regionu jižních národů a národností“, jak se odlehlá a chudá část Etiopie, kde Člověk v tísni působí nazývá, alarmující.

3. Počet žáků ve třídě je jen výjimečně nižší než 50 (výjimkou není ani 90, na venkově až 150 žáků ve třídě). Ve školách, které mají oficiální kapacitu 500 dětí se tak za den vystřídá i 1500 žáků

4. Člověk v tísni má v Etiopii stálou misi, vybudované zázemí, několik lokálních expertů (včetně stavebních inženýrů), platnou registraci a další nutné předpoklady k realizaci projektů výstavby základní školy (škol). Díky těmto předpokladům má sbírka Postavme školu v Africe naprosto minimální režijní náklady a je tak schopna zajistit maximální možnou míru pomoci na ta místa, která to potřebují.

Vaše otázky, naše odpovědi... Jak velké jsou třídy?

Rozměry tříd v Asore jsou přibližně 7m x 6m.
Jiné školy mívají třídy mnohem menší a to se v nich leckdy tísní i více než 150 dětí.

Čím vším jsou vybaveny?

Nechybí dřevěná tabule. Asorské děti sedí v lavicích podobných těm, co znáte od nás ze školy. V jiných školách mívají zvláštní lavice - malá deska-stoleček je přivařená k lavičce, na které se sedí. V těch méně šťastných školách nemají ani toto a k sezení používají třeba klády.

Jakou mají barvu?

Třídy v Asore jsou vymalovány bíle. Většina ostatních škol ale vymalována není vůbec.

Učí jen muži nebo i ženy? Je možné, aby toto povolání vykonávaly ženy? Jak jsou učitelé staří?

Školám dominují muži, i když počet učitelek pozvolna roste. V Asore pracují čtyři učitelé - muži, jeden ředitel a pouze jedna paní učitelka.

Mohou děti na vyučování přicházet pozdě? Musí se pak omluvit? Jak je to běžné?

Když děti přijdou pozdě, musí počkat do příští přestávky, než se mohou připojit k vyučování. Ještě k tomu dostanou vyhubováno od pana ředitele. Vzhledem k tomu, že školy mívají dva a více tisíc dětí, každý den vidíte hlouček asi deseti čekající před vraty školy na příští zvonění.

Vede se nějaká třídní kniha?

Třídní kniha v našem pojetí v Etiopii neexistuje. Ve třídě se vede docházka. Každé dítě má přidělené číslo a když ho učitel přečte, musí zakřičet: "Ano."
Učitelé odevzdávají na začátku týdne řediteli tzv. týdenní plán, v němž uvádějí, co a jak budou učit.

A omluvenky?

Když dítě chybí den dva, jsou do školy zavoláni jeho rodiče, aby byli informováni. Delší absence se musí omlouvat zprávou od lékaře. Když však dítě chybí více než 20 dní v jednom pololetí, propadá.

Kdo je to "imám"?

Imám je člověk, který přednáší v mešitě společnou modlitbu, v pátek káže o tom, co je správné a co ne. Ve venkovských oblastech Etiopie jde často o jediného vzdělaného člověka široko daleko. Je to něco jako "muslimský kněz".

Jak funguje společenská struktura ve vesnici? Jsou tu nějací "stařešinové", kteří jdou ostatním příkladem, jejichž slovo více platí? Je nějaká hierarchie mezi rodinami? Třeba podle movitosti?

V podstatě existují dvě nezávislé struktury vedle sebe. První je oficiální. Všichni lidé jsou organizování do tzv. kebele. V jejich čele stojí volení zástupci a ti požívají velkou autoritu. Vedle toho se lidé sdružují do edirů (někdy se překládá jako pohřební asociace). Do těch se lidé sdružují dobrovolně a jejich cílem je pomoci sociálně slabším, poskytují půjčky, organizují pohřby...
Stařešinové ve vesnici požívají velkou vážnost. V muslimském okresu Alaba snad ještě větší než jinde. Je tu třeba jedna "rodinná" vesnice, v níž jsou dva stařešinové, bratři. Každý z nich má tři manželky a ty spoustu dětí. Kluci už jsou dospělí a založili si vlastní rodiny a už mají potomky. Těmto dvěma stařešinům na vážnosti vedle vysokého věky přidává i ty, že jsou jakoby zakladatelé rodu.
Hierarchie mezi rodinami více než z majetku vychází z postavení hlavy rodiny (předseda kebele, imám, učitel patří k těm váženým). Lidé vlastnící mnoho dobytka jsou nicméně také uznávaní.

Existuje něco jako zápis do školy? Musí při něm prokázat nějaké dovednosti, zjišťuje se nějak "dostatečná vyspělost" - že jsou děti schopné do školy chodit? A pokud ano, jak? České děti rozeznávají geometrické tvary a barvy, co etiopské?

Zápis existuje. Nezjišťují se při něm ale schopnosti dětí, pouze se identifikuje to, kdo by měl zájem do školy chodit.

Jaká je teď politická situace v Etiopii? Jak vypadá vztah s touto oblastí? A jaká je vláda, zřízení, kdy budou volby?

Válka s Eritreou skončila v roce 1999 podepsáním příměří. Situaci monitorují modré přilby OSN. Obě země postoupily řešení delimitace sporného území mezinárodní arbitráži. Největší město Badme bylo přiřčeno Eritrey, ale etiopská vláda, která ho má v současnosti pod kontrolou, ho odmítá vydat. Eritrea proto vyhrožuje další válkou.
Poslední volby proběhly v květnu 2005 a na zveřejnění oficiálních výsledků se čekalo více než dva měsíce. Ve volbách zvítězila současná vládní koalice. Opozice ale tvrdí, že volby byly zmanipulované a odmítá vstoupit do parlamentu.
V etiopské společnosti se vůbec poprvé začalo otevřeně diskutovat o politice, opozice dostala prostor ve státních médiích, lidé se začali zajímat o politické dění. Všichni mezinárodní pozorovatelé se shodují v tom, že došlo k výraznému posunu směrem k demokratizaci země.

Visí ve třídě fotka prezidenta? A kdo to teď je?

Fotka prezidenta ve třídě ani na úřadech nevisí. Etiopský prezident se jmenuje Girma Woldegiorgis, původním "povoláním" voják, dnes je velmi starý. Jde však o funkci pouze reprezentativní. Hlavní moc leží v rukách premiéra Melese Zenawiho (před změnou ústavy byl také chvíli prezidentem).

Kdy poprvé odjel zástupce Člověka v tísni do Etiopie?

První zástupce Člověka v tísni odjel do Etiopie v srpnu 2002 na průzkumnou misi. Vyhodnocovaly se potřeby místních obyvatel a vytipovávaly se lokality vhodné pro naši budoucí činnost. Stálá mise byla založena o rok později ve městě Awassa v jižní Etiopii.

Proč zrovna do této země? Čím se řídí výběr země vhodné k misi?

Etiopie patří mezi největší příjemce rozvojové a hlavně humanitární pomoci již od hladomoru v letech 1984/85. Počet lidí chronicky ohrožených podvýživou ale spíš roste, než klesá. Stejně tak problémy ve školství, zdravotnictví, zásobování pitnou vodou atd. narůstají v důsledku dlouhodobého prudkého nárůstu počtu obyvatel. Leckdy se zdá, že finanční prostředky přicházejí ze zahraničí situaci spíše zhoršují. Jsme přesvědčeni, že námi vydávané prostředky jsou využity efektivněji a nikoliv krátkozrace a že pomůžeme prolomit tento nepříznivý vývoj. Proto klademe právě takový důraz na školství. Podle nás je důležité, aby se Etiopané vzdělávali a potom byli sami schopní řešit problémy své země.
Člověk v tísni pomáhá především v zemích, kde cítíme naši komparativní výhodu oproti ostatním mezinárodním organizacím. Kde existují historické či kulturní vazby mezi ČR (Československem) a danou zemí (česká komunita v rumunském Banátu, země bývalé Jugoslávie a bývalého SSSR ale třeba i Etiopie), kde se domluvíme díky naší jazykové výbavě (Jugoslávie, SSSR), kam nikdo jiný nechce jít kvůli vysokému stupni nebezpečnosti (Afghánistán před pádem Tálibánu, Čečensko), kde dokážeme zareagovat rychle, lépe, efektivněji než ostatní.

Jak vás napadlo postavit školu spolu se skauty?

Peníze, ze kterých jsme dříve financovali naše projekty v Etiopii, pocházely výhradně od české vlády. Díky skautům jdou peníze od lidí k lidem, od dětí k dětem. Skauti jsou pro českou společnost uznávanou a důvěryhodnou organizací a tudíž pro nás cenným partnerem v komunikaci s českou veřejností. Důležité je také zvýšení informovanosti české veřejnosti o rozvojové problematice, díky skautům jde o velmi intenzivní a masivní předání informací.

Jak obyvatelé přijímají to, že jim někdo jiný staví školu? Není to pro ně ponižující - být tím, kdo je obdarovávaný a bez našeho daru by škola nebyla? Jak Etiopané vnímají zahraniční pomoc?

Bohužel v některých oblastech vnímají zahraniční pomoc jako samozřejmost. Naštěstí ne všude.
Obyvatelé Asore jsou skautům moc vděční a je jim jasné, že bez jejich přispění by škola dnes nestála. Na druhou stranu vesničané sami na stavbě participovali, takže to pro ně nebylo tak úplně "zadarmo". Bez nároku na odměnu pracovali, poskytli kameny a písek na stavbu, složili se na dřevo a vlnitý plech na prostřední, zelenou budovu. Nešlo tedy o jednostranné obdarování ale o společné dílo.

Jak vnímají západní země? A Českou republiku? Z čeho a odkud mají o nás představu? Znají něco z naší kultury nebo jsme pro ně odchovanci hamburgerů a Coly?

V zemi neexistuje žádný McDonald´s, "hamburgery" ale prodávají v kavárnách a co se pití coca-coly týče, určitě se jí tu vypije více než v ČR (ale lahve coca coly vyráběné v Etiopii na sobě mají název napsaný amharským písmem, takže většina Etiopanů si asi ani neuvědomí, že jde o americký vynález) . Rozhodně bych tedy neřekl, že by vůbec někoho mohlo napadnout spojovat naši kulturu s hamburgery nebo colou.
V zemi žije mnoha lidí, kteří studovali v Československu a mají na naši zemi skvělé vzpomínky, pořád mluví česky. Pro spoustu Etiopanů Česká republika znamená Baroš, Nedvěd, Poborský, Rosický.... Občas si někdo vzpomene, že jsme tu vybudovali dva pivovary.
Představy o lidech ze Západu (Evropy, Ameriky...) jsou velmi zkreslené - jsou utvářené především americkými filmy, vyprávěním pamětníků o italské okupaci nebo o svém studiu v zahraničí a letmými setkáními s hrstkou turistů nebo humanitárních pracovníků velkých organizací jako OSN.... První věc, která většinu Etiopanů napadne, je: "Jsou pohádkově bohatí." To, že si to naše "bohatství" musíme vydělat tvrdou prací stejně jako všude na světě už mnohým nedojde.

Přemýšlí nad tím, proč my máme dostatek a oni nedostatek?

Vzdělaní lidé o tom samozřejmě přemýšlí, bohužel těch vzdělaných je tu stále strašně málo. Ti vzdělaní se více méně shodují v tom, že jejich chudoba pramení ze špatného využití přírodních zdrojů, klimatických podmínek.

Zaznamenali Live8? A vědí o Světové bance a MMF? Řeší to nějak? Vědí něco o svých zásadních problémech? (Zadluženost země, špatná organizace atd. ..)?

Informace o Live8 se v etiopských médiích objevila, ale na venkov, kde žije 70% obyvatelstva, se rozhodně nedostala. Venkované ani příliš neřeší zásadní problémy své země, ale spíše bezprostřední potřeby a problémy své komunity (v okresu Alaba to je hlavně špatná dostupnost vzdělání, malárie, nedostatek jídla a pitné vody).

Jak daleko sahá jejich obzor - za vesnici? Nejbližší město? Stát? Kontinent?

Pro asorské je svátek jet na trh do Alaby Kulita, okresního města, vzdáleného 9 km od Asore,. Lidé z Alaby Kulita zase znají tak maximálně města v okruhu 80 - 100 km. Všechno ostatní je nepředstavitelně daleko. A ani lidé v Addis nemají velký přehled o zahraničí, byť jen o sousedních zemích. Jejich zájem končí většinou na hranicích Etiopie.
Je to způsobeno trochu tím, že noviny ani televize o zahraničí příliš neinformuje (snad proto, aby si Etiopané neuvědomovali, jaký rozdíl je mezi životním standardem v Etiopii a v zahraničí). Kdo ale chce, ten si na internetu, který je v každém městě v internetové kavárně (1 minuta za 30 českých haléřů) může najít jakékoliv informace.

Jak moc jsou poučeni o své historii? Co se dětem ve škole vypravuje jako "národní příběh"?

O kostře Australopiteka Lucy (která ve své době byla převratným archeologickým nálezem celosvětového měřítka) vykopané na etiopském území se učí na druhém stupni základky. Národní příběhy se čerpají z knihy Skutky králů, která je směsicí historicky nepodložených pověstí a historických faktů, přičemž mnozí Etiopané věří, že všechno, co je v ní psáno, je pravda.
Takže národní hrdinkou je Královna ze Sáby (přestože není historicky doložené, že by na území dnešní Etiopie vůbec, kdy žila, ale Etiopané tvrdí, že ruiny jejího paláce leží nedaleko města Aksum) a její syn císař Menelik (navštívil v Jeruzalémě svého otce, krále Šalamouna, a ukradl tam Archu úmluvy - smlouvu uzavřenou mezi Bohem a lidmi zastoupenými Mojžíšem, a přinesl ji do Etiopie - alespoň podle pověsti). Etiopané mají její kopii v každém ortodoxním kostele a ve městě Aksum údajně její originál. Pro ortodoxní křesťany jsou významné postavy z Bible a etiopští svatí, pro muslimy je důležitý prorok Mohammed.

Jak prožili v Asore rok velkého hladomoru? Putovali taky někam, byli na těch pláních? Jaké na to mají vzpomínky?

Hladomor v letech 1984/85 postihl pouze severní část Etiopie (Wollo). Přesto asi 10% obyvatelstva okresu Alaba patří k tzv. "food insecure" lidem, lidem, jež by bez pomoci formou peníze/jídlo za práci nebo distribuce potravin trpěli hladem.

Čeho si na sobě cení? Mají nějaké "národní dědictví"? Nějakého Praotce Čecha?

"Pramatkou Etiopií" by se zjednodušeně řečeno dala označit právě Královna ze Sáby.
Cení si hlavně dlouhé historie Etiopie (z níž sice stále není jasné, co jsou mýty a co skutečné události), vyspělosti její kultury (už na přelomu tisíciletí dokázali vztyčit kamenné obelisky vysoké přes 20 metrů, což dnešní vědě zůstává záhadou, stejně jako stavba egyptských pyramid), krásných architektonických památek, jaké jinde v subsaharské Africe neuvidíte (Lalibelské kostely jsou označovány jako osmý div světa). Toho, že byli po Arménii 2. zemí na světě, která přijala křesťanství jako státní náboženství.
To je "oficiální" pohled. Jenže více než třetina obyvatel Etiopie jsou muslimové, kterým takové věci samozřejmě nic neříkají.

Co čekají od života? Čeho chtějí dosáhnout? Projít životem plným utrpením a pak posmrtný život? Nebo aby pokračoval jejich rod? Jak to mají zařízené u sebe v duši? Co je pro ně důležité, skrze jakou optiku poměřují svá trápení a život?

Protože jsou Etiopané velmi nábožensky založení, spoléhají se na osud, upínají své vyhlídky na život po smrti v ráji.
Někteří považují současný stav za trest Boží a poddávají se mu (hlavně vesničané), ale jsou i tací, kteří silně věří v Boha, a věří, že Bůh nechce, aby Etiopané trpěli, ale chce, aby se vlastní pílí povznesli nad současnou situaci a dělají vše pro to, aby Etiopii pomohli.

Jaká jsou obvyklá etiopská jména? (Pár jmen dětí, které chodí do školy, prosím. Chtěla bych vyslovit jejich jména...)

Jelikož okres Alaba, kde leží Asore, je z více než 90% muslimská, máme ve škole třeba chlapce, který se jmenuje Osama. Rozšířená jsou i další tradiční muslimská jména - Mohammed, Hasan, Abdullah, Nasredin, Nuredin, Ramedan, Kemal, Usman (vše zároveň holčičí příjmení), holky - Munira, Ameriya, Zulana.
Nedá se ale říci, že alabská jména by byla typická pro Etiopii. U křesťanů jsou typická jména podle postav z Bible - Yesus, Mariam, Abel, Yusup, Daniel.... také třeba Betelehem, podle svatých Giorgis, Petros...
V Etiopii není neobvyklé pojmenovat děti "dárek" (Sitota), "požehnání" (Bereket), "nový" (Addisu), "vlajka" (Bandira), "velikonoce" (Fasika), "král" (Negusse), "zlatíčko" (Workneš), "vláda" (Mengistu)...
Znám i lidi, co se jmenují Communist nebo Doktere.

Patriarchát či matriarchát? Kdo je hlavou rodiny a jak jsou rozděleny povinnosti?
Jaké je postavení ženy? Co vykonává žena a co muž? Jak vypadá etiopská domácnost, co například vaří?

Hlavou rodiny je muž. Rozhoduje o podstatných problémech, ve městě vydělává, na vesnici oře. Žena má na starost domácnost a tudíž rozhoduje o praktických věcech - nakupuje/prodává vlastní produkci na trhu, chodí (někdy i několik kilometrů) pro vodu, sbírá/seká dříví, vaří a mimo jiné taky pracuje na poli, dojí dobytek, rodí a vychovává děti, odmalička se stará o své mladší sourozence... prostě má práce až nad hlavu.
Typickým etiopským jídlem je veliká kyselá tenoučká placka indžera (o průměru asi 50cm) z místní obiloviny tef. Chudší jedí samotnou indžeru, nebo indžeru s šírem, rozvařenou čočkou v červené omáčce. Ti, co si to mohou dovolit, k ní jí hodně masa. Vepřové v Etiopii nejí, protože ho zakazují jak islám tak etiopská ortodoxní víra. Národní jídlo je maso syrové (namleté a okořeněné, jako tatarák nebo celé kousky), ale také se vaří maso v různých hustých omáčkách (hlavně skopové, občas hovězí, kuřata nejí, ani slepice, ty snáší vajíčka, takže jí jen kohouty). Nejrozšířenějším kořením je velmi pálivá červená směs koření zvaná berbere. Ve městech se vaří i italská kuchyně (neboť Italové za Mussoliniho okupovali Etiopii po 6 let) - pizza, těstoviny, bílé pečivo, k dostání je i macciato (něco jako kapučíno)...
Ortodoxní Etiopané se dvakrát týdně postí, nesmí jíst maso, mléko, vejce. A několikrát v roce mají delší půsty, z nichž nejdelší je 55 dní, kdy nejí maso atd. Ne všichni půst dodržují, někteří třeba švindlují doma, když je někdo nevidí nebo nejí jen maso, ale pijí mléko a jí věci, které obsahují vajíčka...
V Alabě se lidé postí během muslimského postního měsíce ramadán. Smí jíst pouze před úsvitem a po západu slunce.
Nádobí v chudších domácnostech plastové, kovové, z vypálené hlíny. Není ho moc - velká hliněná placka na pečení indžery, konvička na vaření vody, dva hliníkové hrnce, dva plastové talíře, jí se rukama. Vaří se na ohništi, kde kastrol stojí na kamenech (na vesnicích). Chudší domácnosti ve městě používají maličká kamínka, u kterých se sedí na bobku a zatápí se v nich dřevěným uhlím. Vaří se na i na malých kerosínových vařičích (bohužel nemají kompresní systém a pomalé hoření kerosínu způsobuje, že vaření trvá velmi dlouho). Ti nejbohatší vaří na dvouplotýnkovém vařiči na plynovou bombu.

Schází se někdy celá vesnice? Mají společné svátky? A pokud ano, tak jaké? Jak je slaví?

Příležitostí, kdy se schází celá vesnice není mnoho, většinou se jedná jen o pohřby a svatby.
Společnými svátky jsou náboženské oslavy - křesťané v Etiopii jich mají mnohem více než u nás (vánoce se slaví 7. ledna, velikonoce 1. května), muslimové slaví např. ramadán a narozeniny proroka Muhammada. Náboženské svátky se odehrávají v kostele/mešitě a potom doma, s rodinou.